Když se člověk pozorně podívá na dění v ringu po sobotním boxerském šlágru těžké váhy mezi vítězným Ukrajincem Oleksandrem Usykem a Britem Anthonym Joshuou, uvidí tam dvě známé tváře domácí bojové scény – mezinárodního rozhodčího s licencí WBC Pavla Hynka a 23letého MMA zápasníka Matěje Daňka.„Jo, jsem to já,“ usmívá se při dotazu, zda nestojí v Usykově rohu před Joshuou v perfektně padnoucím obleku jeho dokonalý dvojník. Ve středu, po už druhém tréninku v domácím Monster Gymu, se sympaťák ze Vsetína, který na sebe poprvé výrazněji upozornil předloni v rámci amatérské série IAF Streetfighter, se o své zkušenosti rozmluví více.
Mimochodem, při pondělním návratu do vlasti se na letišti opětovně potkal s Usykem a na palubě letadla prohodil pár slov i se zmíněným krajanem Hynkem.
Jak se přihodilo, že talent české MMA scény dělá bodyguarda Oleksandru Usykovi na největším boxerském galavečeru roku v saudsko-arabské Džiddě?Mám kamaráda ze Saudské Arábie, který cestuje do Česka a se kterým se znám asi už čtyři roky. Někdy během koronavirové krize si založili s parťákem společnost doma v Saudské Arábii na zajišťovaní akcí – ochranka, provozní záležitosti a vše spojené se zajištěním dané akce. Seznámili jsme se v Goldfingers, kde jsem dělal ochranku. Hodili jsme řeč, pak jsme se začali bavit častěji, zjistili jsme, že si rozumíme, tak mi loni nabídl, zda bych pro něj nechtěl pracovat a já souhlasil. Takže poslední rok už létám za prací do Saudské Arábie, kde dělám manažera a starám se o ochranku. A když jsme dostali jako firma zakázku na tento galavečer, nešlo odmítnout.
Jaká byla náplň práce pro tento galavečer?Začalo to pro nás už v neděli před zápasem, kdy jsme měli v mítink se zástupci Matchroom Boxing, kteří si nás najali, a vše si naplánovali. Rozdělili jsme si kompetence, řekli jsme si, kdo s kým bude, kde a kdy mají boxeři být. Dle toho jsme si udělali časové harmonogramy, propočítali, kolik potřebujeme lidí, naplánovali jsme si konvoje aut a šlo se do pracovat. S tím, že naše firma dostala na starost jen hlavní zápas, tedy Usyka a Joshuu. Kolega se staral o AJ, já jsem si řekl o Usyka. (pousměje se)
Museli jsme se postarat o to, aby se k boxerům nedostal nikdo, kdo se k nim dostat nesměl. Zajistit jejich absolutní bezpečnost. Což bylo v případě Usyka trochu složitější, protože existovalo reálné a odůvodněné podezření, že by mu – s ohledem na tu současnou situaci na Ukrajině – mohli chtít Rusové ublížit.
Kolik vás zajišťovalo bezpečnost Usyka a Joshuy?Já měl k ruce dalších deset kluků.
Tak on měl Ukrajinec i celkem velký doprovod…To ano, ale všichni opravdu hrozně v pohodě. Skvělí lidé. Stejně tak, jak vystupují v médiích, on, jeho trenéři, kamarádi, tak se chovají i ve chvíli, kdy zhasnou kamery a nikdo je nenatáčí. Myslím, že jsme si sedli lidsky, takže potom je i ta práce zábavnější a snadnější.
Takže sis ten týden užil?Náramně, pokud nepočítám to, že jsme spali čtyři hodiny denně a měli jedno jídlo za celý den. Ale i přesto neskutečná zkušenost, kterou bych za nic nevyměnil.
A proběhlo vše bez problémů?Naštěstí ano. Celkově mi přijde Saudská Arábie jako bezpečná země, alespoň co jsem měl možnost za ten rok zažít, ale jak jsem říkal, riziko, že se něco semele, tam bylo. A nikdy nevíš, zda někomu nehrábne a o něco se nepokusí.
Platí i to, co říkal český mezinárodní rozhodčí Pavel Hynek, že z Joshuy celý týden vyzařovala nervozita?Určitě ano. Ale je třeba říct, že si za to AJ může sám, protože vlastně už od prvního zápasu dle mého lhal sám sobě. Snažil si vsugerovat, že je nejlepší, že je na lovu, ale přišlo mi, že to bylo jen hrané. Naopak Usyk byl naprosto v pohodě, hodně mi v tomto připomíná Jirku Procházku. Taky takový šílenec, ale přirozený, oba dřou, makají a mají sami v sebe důvěru. Tu zdravou, vycházející zevnitř, nic hraného.
Bylo to i v zákulisí velké? Protože šlo o největší boxerský galavečer roku.Já jsem tohle neměl moc šanci registrovat, protože jsem byl od rána do večera nalepený na Usykovi a dělal svoji práci, ze zápasu jsem také moc neviděl, byť jsem byl u ringu. Ale ano, co se týče všech věcí okolo, počtu lidí a podobně, tak to bylo velké. A co jsem měl možnost pochytit z atmosféry kolem, tak lidé kolem říkali, že ano, velké, ale s tím, jak to vypadá v Anglii, se to nedá srovnat. Na druhou stranu, pro Saudskou Arábii to byl teprve druhý podobně velký galavečer, první byl rok a půl zpět, kdy tu boxoval Joshua odvetu s Ruizem, tak je pochopitelné, že to bude jiné.
Koukal jsi na zápas?Nakukoval jsem. (usměje se) Hlavně mě zajímalo vše kolem ringu, ale tak samozřejmě si to nemůžeš nechat úplně ujít.
A jak se ti líbil?Upřímně jsem to čekal jednoznačnější pro Usyka. Tím nechci Joshuu podceňovat, bavíme se o absolutní špičce těžké váhy, ale překvapil mě. Byl to super zápas, bavilo mě to, zvláště to deváté kolo, kdy Usyk vrátil AJ i s úroky to, co schytal o kolo dříve. Každopádně jsem nepochyboval o jeho vítězství, byl jsem s ním celý týden, viděl, jak se připravuje, jak na tom je. Věděl jsem, že vyhraje.
Co Vasyl Lomačenko, jeho „malý brácha“? Jak ten na tebe působil?Strašný sympaťák, přiletěl tam den před zápasem v pátek, na nic si nehrál, skromný kluk, prohodili jsme spolu taky pár vět. A je taky hodně v pohodě, příjemný kluk.
Zasnil ses během zápasu ve stylu, že jednou bys chtěl stát na místě Usyka a Joshuy, pochopitelně v kleci? Protože to není nereálně, viz. třeba Frazer Clarke, bronzový z poslední olympiády, který například roztrhával coby bodugyuard Joshuu a Whyta po prvním kole jejich zápasu sedm let zpět?Já jsem na cestě přesně za tímto. Jsem rád, že si to mohu osahat ještě předtím, než mě to jednou bude čekat samotného. Nasával jsem atmosféru, ale nebylo to tak, že bych snil, nebo tak. Ne, já jsem vždy teď a tady, v přítomnosti. A vím, že za pár let budu na jejich místě sám.
Ty jsi byl taky blízko krizové situaci v ringu. Co ty říkáš na výstup Joshuy po zápase, kdy tam došlo i na strkanice se zástupci týmu Usyka?Zkrat. K tomu asi nejde, co dodat. Bylo tam spoustu emocí z jeho strany, chápu, že chtěl ty pásy zpět, že do toho dal vše, a prostě ho to v tu chvíli semlelo, zatemnilo se. A vyvrcholilo to v ten výstup, dal tam tu řeč, kterou jsem vnímal na jedno ucho. Ale nestalo se nic vážnějšího, jsme jen lidi a tohle se prostě někdy stane.
Zvláště, když je člověk pod takovým tlakem jako Joshua, který má na ramenou britský box, Matchroom Boxing už více než deset let…Je to tak. Ale v těžké pozici, kterou si my normální smrtelníci ani neumíme představit, byli tentokrát oba. Joshua kvůli tomu, co říkáš, Usyk kvůli situaci doma. Byl pod obrovským tlakem, musel vyhrát, musel být vyslancem Ukrajiny. Joshua tam byl sám pro sebe, svoji stáj, sponzory, fanoušky, Usyk tam byl za celou svoji zemi. Byl na misi za svoji vlast.
A tvůj názor na případný duel Usyka s Tysonem Furym o nadvládu nad těžkou vahou?Těžká otázka. Vidím to tak, že se na ten zápas strašně těším a doufám, že se opět uskuteční v Saudské Arábii, abych mohl být na místě činu.
Je pravdou, že Fury má skrze některé – byť kontroverzní – lidi (Daniel Kinahan) kolem sebe také kvalitní vazby k arabským zemím.Je fakt, že pokud bude on trvat na těch penězích, tak takový ranec mohou zaplatit jen šejkové. Ale uvidíme, navázali jsme s Usykovým týmem skvělý vztah, takže třeba bychom u toho mohli být i jinde.
A teď zpět do Česka. V pátek startuje letošní IAF Streetfighter, budeš na místě činu v OC Šestka?Samozřejmě, že tam budu. Zavzpomínat své začátky, díky kterým mohu dělat mimo jiné to, co dělám nyní. Těším se.
Nevadí ti přejít z nablýskaného pódia do garáží obchodního centra?Právě naopak. Těším se na všechny tři páteční večery se Streetfighterem. Budu tam. (usměje se)