Íránský Hulk nechal svoji nadlidskou sílu někde v šatně. Do soupeře se prakticky netrefil, dostal výprask a nepřelezl ani přes první kolo.
Sajad Gharibi si dělal opravdu silné promo.
„Hodlám se stát světovým boxerským šampionem a tohle je jen začátek!“ tvrdíval. Těžko ovšem říct, jestli se z této nakládačky ještě vzchopí.
Když si Sajad po Martynu Fordovi hledal soupeře, měl jednu podmínku.
„Musí to být někdo, kdo se mě nebojí. Ten dotyčný sice stoprocentně prohraje, ale zato si vyslouží můj respekt. A také si vydělá nemalé jmění!“ lákal svou případnou oběť.
Ironie osudu byla v tomto případě opravdu velmi silná. Gharibi se možná ukázal jako skvělý promotér, ale tento um zastřely jeho slabé, nevýrazné a možná až ostudné bojové vlastnosti.
A o jeho fyzické stavbě těla k tomu navíc nemá ani cenu mluvit. Tento výplod photoshopu si i do boxerského ringu vzal tílko. Nemohli jsme tedy vidět „svaly“, kterými se dlouhá léta chlubil na svých
sociálních sítích.
Samotný boxerský zápas se již od počátku nesl v režii poměrné neznámého Kazacha. Ten nastoupil na váhu jako hubenější a slabší soupeř, dokonce ani výškou se udatnému Gharibimu nemohl rovnat, ale v ringu byl mnohem nebezpečnější.
Íránský Hulk vs. Kazašský Titán
Nejednalo se o žádný technický zápas, to v žádném případě, ovšem i tak si údery na Sajadův obličej cestu našly. A že jich během toho jednoho kola nebylo zrovna málo.
Z předvedené bitvy můžeme usoudit, že se zjevně Gharibiho sen o zisku profesionálního mistrovského titulu rozplynul. Ta cesta je pro něho vskutku dlouhá, prakticky ani žádné technické základy nemá.
Dle promo videí se zdálo, že bude hodně sázet na svou „nadlidskou sílu“, jak ji sám nazývá, avšak ani tato síla nebyla v jeho případě nikde vidět.
Patrně ji nechal už při nástupu v šatně, ale spíše pravděpodobné je, jak jsme nicméně asi všichni dobře tušili, že nikdy žádnou neměl.