Vyrůstal v ghettu, měl potíže se zákonem, v dětství byl šikanován, ale naučil se rozdávat rány a svůj hněv společně s hladem po lepším životě dokázal přenést do ringu, kde pod taktovkou Cuse D’Amata začal srážet jednoho soupeře za druhým. To je Mike Tyson, ikona a legenda, která nyní slaví již 54. narozeniny a my jí přejeme všechno nejlepší.
„V jeden moment jsem vykrádal feťácké doupě a o minutu později jsem se stal nejmladším světovým šampionem,“ popisoval Tyson své začátky, které pro něho znamenaly náhlý skok do světa slávy.
Prakticky ještě pár chvil předtím pobíhal po ulicích Brownsvillu, které byly známé svou zvýšenou kriminalitou a kde ani on sám nezažíval zrovna ideální dětství. „Nikdo z vás by nechtěl žít jako já, věřte mi. Mlátili mě, smáli se mi... Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem se kvůli šikaně cítil bezmocný. Je to šílený pocit, na nějž se nedá zapomenout.“
Iron Mike tak utíkal z osobního života a našel zálibu v holubech. V jejich blízkosti objevil svou komfortní zónu. „Tito ptáci vás nikdy neodsoudí. Já byl hnusný, malý a tlustý, s nimi jsem se však cítil svobodný a volný. Byla to jediná má radost, kterou jsem v té době měl,“ popisoval.
A právě láska k holubům mu dodala kuráž se naučit rvát. „Jednou jsem nesl své holuby domů, když v tom mě konfrontovali kluci ze sousedství a jeden z nich mi jednoho ptáka vzal a ukroutil mu hlavu. To bylo poprvé, co jsem někoho uhodil,“ vzpomínal na dobu, kdy začínal chápat, že se může bránit a jeho údery mohou navíc pekelně štípat.
„Od té doby jsem začal svou formu pomsty za šikanu a bití, které jsem dostával. Mohl jsem jít na procházku s pár kámoši, ale jakmile jsem spatřil kluky, co mě kdysi mlátili, tak jsem na ně ihned nalétl. Ani jsem svým přátelům neřekl proč, nechtěl jsem to vysvětlovat. Jen jsem zmínil, že toho zkurvysyna nesnáším a oni se hned připojili a začali z toho sráče strhávat oblečení… A ten šmejd, co mi kdysi vzal brýle a zahodil je? I toho jsem si našel na ulici a zbil jsem ho. On možná zapomněl na to, co mi udělal, ale to já nikdy nemohl.“
Z Mikea se tedy stal pouliční rváč, jenž kromě odvahy nalezl také cestu ke zločinu a drogám. Kokain ochutnal už v jedenácti letech. Když mu bylo třináct, tak měl v záznamu již osmatřicet zatčení. V nápravném zařízení v Junevillu ovšem jednoho dne sledoval boxerský zápas Sugara Ray Leonarda proti Robertu Duranovi a v ten moment pochopil, že tohle je to, čím chce být.
K boxu však Mikea dotáhl až bývalý zápasník Bobby Stewart, který v Junevillu tou dobou pracoval jako výchovný poradce a jehož si Tyson sám vyhledal, aby ho vzal do učení. Stewart využil svých dobrých známostí a Mikea představil legendárnímu kouči Cus D’Amatovi, který byl dobře znám pro svou schopnost pomáhat mladým dětem v bídě.
„Během jednoho týdne jsem se toho od Amata dozvěděl o životě více, než jsem byl schopný za jednadvacet let poznat sám,“ vzpomínal Stewart. „On se staral o všechny lidi, nejen o bojovníky, proto jsem k němu Tysona přivedl.“
A ihned první chvíle od představení byly výjimečné. „Podíval jsem se na Cuse a snad ještě nikdy jsem ho neviděl tak nadšeného. Zeptal jsem se ho: ‚Tak co si myslíš?‘ A on odpověděl: ‚Tohle bude nejmladší šampion těžké váhy.‘“
Když Tysonovi bylo šestnáct a jeho matka zemřela, vzal si nadaného chlapce do náhradní péče sám D’Amato a připravil mu půdu pro život. Opravdu tvrdá disciplína, precizní technika a studium boje z Mikea postupně udělaly zabijácký stroj, jenž v roce 1985 zažil svůj profesionální boxerský debut, který neskončil jinak než výherním knokautem v prvním kole.
Legendární trenér sice Tysonovi slíbil, že s ním bude v den jeho šampionského triumfu, ale té chvíle se už bohužel nedožil. Dne 4. listopadu roku 1985 Cus D’Amato zemřel a Mike byl zdrcen. Na svůj odkaz ovšem nezanevřel a rok na to vybojoval svůj první mistrovský pás. Přesně, jak bylo předpovězeno, svět poznal historicky nejmladšího šampiona v těžké váze.
