Dřívější ničitel a postrach ringu Mike Tyson zavzpomínal ve svém pravidelném podcastu hotboxin‘ na staré časy, ve kterých sám sebe miloval, ale zároveň i nenáviděl.
Hostem Železného Mikea byl nyní legendární boxer Sugar Ray Leonard - postava, která měla velký, velký vliv na Tysonovu kariéru. Když bylo Mikeovi 13 let, měl možnost vidět Sugarův zápas o titul velterové váhy federace WBC, v němž se utkal s Wilfredem Benitezem.
Oba borci byli v té době neporaženi a průběh zápasu nasvědčoval tomu, že dojde k bodovému rozhodnutí. Vše se ovšem zlomilo v patnáctém kole, v němž Ray Leonard vytáhl levý hák, jímž poslal soupeře do počítání. Sudí po chvíli duel ukončil.
„Je mi 13 let, jsem zavřený v ústavu pro mládež a ty bojuješ s chlápkem, který byl šampionem už v sedmnácti letech - šampionem profíků, nikoliv amatéru,“ vzpomínal Iron Mike po boku Sugara. „Ani nemůžu mluvit…,“ hrnuly se mu v této emotivní nostalgické chvilce do očí slzy. „Mikeu, mám tě rád, chlape. A podporuju tě,“ zněla Sugarova odpověď. „Ale ne… ty jsi mě inspiroval tak kurevsky moc!“ vložil se mu Mike do řeči.
„Viděl jsem tě bojovat s (Robertem) Duranem, a to mi změnilo život navždycky. V ten moment jsem věděl, že tohle je to, kým chci být. Ani tomu nerozumíš, ale tohle všechno je jen díky tobě!“
A to byla vlastně ta doba, kdy se začala přepisovat historie. Tyson využil své pouliční výbušnosti a převedl ji do nitra ringu, kde ničil jednoho soupeře za druhým. „Jsem zasraný student války,“ dal se Mike do vyprávění.
„Znám všechny ty válečníky. Karla Velikého, Achillese - warriora číslo jedna mezi warriory - a pak Alexandra Velikého a Napoleona. Znám je všechny, četl jsem o nich, studoval jsem je. Díky nim znám umění boje a znám umění války. Proto jsem se stal tak obávaným, proto se mě všichni báli, když jsem vstoupil do ringu.“
Mike Tyson se stal nejmladším šampionem těžké váhy, který kdy držel světový titul. Svých prvních devatenáct zápasů zakončil knokautem, dvanáct z nich přišlo rovnou ještě v prvním kole. Díky tomu si vysloužil přezdívky, jako jsou „Iron“, „Kid Dynamite“ a později i „The Baddest Man of the Planet“.
„Byl jsem ničitel. K tomu jsem byl zrozen…. Ty časy jsou ale už pryč a já nejsem nic. Nezůstalo vůbec nic! Nyní pracuji na umění pokory. To je ten důvod, proč tu teď brečím, protože už nejsem tím, kým jsem býval. A ten člověk mi chybí. Občas se cítím jako děvka, jelikož nechci, aby se ten člověk znovu vrátil, protože pokud přijde, peklo by přišlo s ním.“
Mike tak dal zároveň vzpomenout na své osobní démony, kteří ho během této životní etapy doprovázeli - drogy, alkohol pláč i deprese. Jakmile v roce 2005 pověsil rukavice na hřebík, začal postupně se svou osobní proměnou.
Svým způsobem ho můžeme chápat jako někoho, komu chybí jeho stará sláva, ale záměrně si nepřeje, aby se v ní objevilo jeho staré já. „Tohle není vtipný. Možná vám to zní ‚cool‘, jako že jsem tvrdý chlap, ale ve skutečnosti se (svého starého já) bojím. Ten chlap je teď už mrtvý, ale nebylo lehké ho pohřbít, nezbavoval jsem se ho vůbec snadno. On bojoval, škrábal, křičel a plakal tak dlouho, dokud neumřel,“ doplnil na svém hotboxin‘ podcastu.