Je to mrazení v zádech, když slyšíte promotéra mluvit o své největší hvězdě takhle otevřeně. Boris Marhanský si nebral servítky a na rovinu přiznal, že Václav Sivák balancuje na hraně propasti, která už pohltila jiný velký talent. Varování je jasné: pokud Bad Boy nezmění kurz, může skončit stejně tragicky jako Tadeáš Růžička.
Velké plány dopadly ještě větší ostudou. Bombasticky obsazený turnaj, který měl být prvním z mnoha, se 14. února v O2 areně neuskuteční. Organizace Hell Boxing Kings zrušením turnaje pravděpodobně reagovala na slabý prodej lístků.
Měl to být klasický střet stylů, který však skončil hořkou pachutí a ostrou výměnou názorů. Hafeni Nafuka sice v Mnichově dokázal dostat Matouše Kohouta tam, kam potřeboval, tedy na zem, avšak rozhodčí jeho počínání neocenili. Namibijský talent po zápase neskrýval frustraci a pustil se do mužů, kteří rozhodli o jeho neúspěchu.
Měl to nalajnované jasně… buď pás, nebo nic. Jenže v kancelářích UFC se pečou dohody, které Jiřího Procházku zřejmě odsunou na vedlejší kolej. Zákulisní šuškanda nabírá na obrátkách a místo české vlajky se k Alexi Pereirovi dere novozélandský fantom, což pro moravského samuraje znamená jediné: čekání a hledání nového terče.
Hlavní událost obrovského turnaje v O2 areně má hvězdné obsazení. Oktagon šampion Fleury přivítá UFC bijce Budaye a již teď je jasné, že budou lítat hromy a blesky.
Pamatujete na ten humbuk, když se v O2 areně řezali dva rappeři? Patrik „Rytmus“ Vrbovský se nyní vrátil v čase a přiznal, že to pro něj nebyl jen sport, nýbrž čistý boj o přežití. „Šel jsem na popravu,“ svěřil se otevřeně a rovnou prozradil astronomickou částku, která mu za tu bolest a stres měla přistát na účtu.
Představte si, že vyhrajete svou premiéru v prestižní organizaci, ale místo profesionální analýzy předvedete na tiskové konferenci jazykolam způsobený nadměrnou konzumací alkoholu. Přesně tohle se povedlo Teo Smithovi, který si po skalpu Michaela Deiga-Schecka dopřál mnichovské pivo v takové míře, že mu rozuměl málokdo.
Býval postrachem velterové váhy s parádní vizitkou, dnes však sbírá jednu porážku za druhou a jeho kariéra připomíná volný pád bez padáku. Jozef Wittner si v Německu připsal další trpký nezdar, což neuniklo ani pozornosti promotéra Ondřeje Novotného, který v reakci na čtvrté selhání v řadě upozornil na propastný rozdíl mezi bojovníkovými slovy a realitou v kleci.
