Jako první žena v ČR získala černý pásek v BJJ, vystudovala vysokou školu a procestovala kus světa. Bojové sporty se s ní nesou celý život. Nasbírala nespočet úspěchů...
Tentokrát nám odpovídá Michaela Dostálová, několikanásobná Mistryně České republiky (BJJ, sambo, judo a MMA).
Kdo Tě přivedl k bojovým sportům? Jakým sportem jsi začínala?
U nás v rodině nikdy nikdo žádný bojový sport nedělal. V 7 letech jsem viděla film Karate Kid a prostě jsem doma řekla, že chci dělat karate. Tak mě naši šli přihlásit na karate. Byla jsem ale malinká, hubeňoučká a nevzali mě, že prý až za rok, až vyrostu. Já si ale v těch 7 letech stála za svým a otravovala doma tak dlouho, až mě mamča přihlásila na judo. Prý je to to samé… :D Ihned jsem si ten sport oblíbila, začala vyhrávat turnaje a za rok si ani nevzpomněla, že už jsem "velká" a chci na karate.
Jaký bojový sport Tě bavil nejvíce?
Tak závodně jsem zkusila judo, sambo, BJJ, BJJ no-gi (grappling), fighting, sandu (čínský box) a MMA. Nezávodně jsem vyzkoušela ještě kick box, thai box a ninjutsu.
Nejvíc mě bavilo a stále baví BJJ, protože je to naprosto dokonalý systém. Jsem jím naprosto uchvácena. Jde o nekonečné množství technik, pohybů, strategií a vůbec vnímání tohoto jedinečného způsobu boje.
Jaké jsou Tvé největší úspěchy?
Těžko říct objektivně, protože každý sport je jinak náročný, každá soutěž je jinak obsazená, takže někdy ani placka z Mistrovství světa není tak cenná, jako třeba povedený turnaj, který se zrovna nepyšní nálepkou Mistrovství něčeho...
Subjektivně vnímám jako svůj největší úspěch reprezentaci ČR v judu a v sambu. Dále pak 3x po sobě výhru na světovém poháru v BJJ ve Spojených Arabských Emirátech, kdy jsem několikrát porazila jejich místní hvězdu Shamsu Hassan a všichni mě tam znali z TV (cítila jsem se jako star).
Cením si titulu Mistryně Evropy v BJJ no-gi, protože no-gi netrénuju, nelíbí se mi a ani jsem se nechtěla prát... Ale trenér mi řekl - "prostě se per, jako by měla kimono!!!"
No a naposledy jsem vyhrála na turnaji Pan American no-gi Championship v New Yorku, kde jsem se prala v brown beltech a lehce porazila i aktuální mistryni světa. Za úspěch to považuji především proto, že nemám k sobě žádnou holku na tréninku, že si to ani nemám s kým vyzkoušet... spousta věcí totiž nejde natrénovat s chlapem, který je 2x tak velký a o 40kg těžší, takže každý turnaj je prostě pro mě 1. sparing a zkouška mého BJJ s někým mých rozměrů, mé váhové a výkonnostní kategorie.
Úplně největší úspěch je podle mě to, že jsem jako první žena v ČR získala černý pásek v BJJ.
Na co nejraději vzpomínáš?
Tak vzpomínek je strašně moc. Přeci jen se závodně peru už 26 let.
Ráda vzpomínám na časy v judu a SKKP Brno, kde mě vzali za svou. Kde jsme jezdili každý rok v létě na soustředění na Bory... Na spoustu turnajů.. Pak na sambo, s nímž jsem začala lítat do Ruska, do Uzbekistánu... Vzpomínám na to, jak nás asi 3x zatkli na hranicích, drželi a hlídali nás se samopalama… Mraky zážitků s klukama na BJJ turnajích všude po Evropě. Na sérii turnajů v Emirátech, kde jsem si udělala jméno, kde když jsem šla finále, stopnuli zápasy na všech 5 tatami a já se prala uprostřed před kamerami s jejich star... Když mi pak všichni volali, že už po 5. jsem v TV vysílání.. Ráda vzpomínám na své první Mistrovství světa v MMA v Las Vegas, kdy jsem šla do klece a měla na sobě poprvé v životě rukavice a v puse chránič na zuby... Jak jsem si myslela, že nedokážu dát nikomu pěstí do hlavy...
Můžeš jako žena pomocí bojových sportů vydělat peníze / uživit se tím?
No, to je dost ošemetná otázka. Co znamená uživit se? Pokud bych bydlela u rodičů a na dovolenou jezdila na Macháč, tak v pohodě ano. Pokud mám v Praze platit byt, nekoukat v krámě na každou korunu, jezdit na pěknou dovolenou a zároveň netrávit v gymu 7 dní v týdnu do večera, tak dost těžko.
Taky je otázkou, pomocí jakého bojového sportu. BJJ je naprosto odlišné od ostatních bojových sportů. BJJ je sice pro všechny, ale zdaleka ne pro každého... Veřejnými tréninky se moc peněz vydělat nedá a se soukromkami je to ještě horší, pokud chcete opravdu učit BJJ a ne nějaké kraviny, co se lidem líbí, jdou jim, ale jsou k ničemu.
Když někdo dojde třeba na box a bude hodinu mlátit bezhlavě do pytle, tak ačkoli to bude úplně blbě, bude ve většině případů odcházet domů s pocitem, že je fighter a že to byl super trénink. Málokdo ale zkousne zjištění, že na BJJ neudělá ani kotrmelec, že se nezohne ani na zem a při pokusu o nějaký převal si doláme sám vlastní končetiny atd… Jenže bez těchto základních pohybů nejde dělat BJJ. Není to jen o pákách a škrceních, ale hlavně o pohybu. Tudíž se na BJJ již na prvním tréninku i bez toho, aniž bych něco řekla, ukáže, jak na tom člověk je. Takže myšlenka "jsem fighter a za chvíli to bude na UFC" se v pikosekundě rozplyne jako pára nad hrncem a je konec s celým BJJ.
Další věc je, že jsem žena a spousta chlapů s tím má problém. Jejich ego neunese, že něco nezvládají a že by je u toho viděla žena... Přitom je to úplně normální. Od toho je člověk na tréninku, aby se něco naučil.
Jak už jsem psala, uživit se jako žena trénováním BJJ asi půjde, ale dost těžko.
Až se budu chtít dobře uživit trénováním, budu muset začít dělat tréninky tak, že těm lidem všechno půjde a když to budou dělat blbě, tak je nechám, nebudu je opravovat a budu je hodně chválit. Hlavně aby měli pocit, že jim to jde. Za to jsou totiž lidi dnes bohužel ochotní platit... Vidím to dnes a denně.
Pokud bych to brala uživit se vyloženě zápasením, tak ano. Třeba v UFC. Ale to je pro naprostou většinu nedosažitelná meta. O to více fandím naší skvělé Lucii Pudilové.
Jak sis na turnaje vydělávala?
Tak v reprezentaci v judu a sambu jsem neplatila nic, vše bylo hrazené, tak to bylo fajn. S BJJ to bylo ale dost těžké, protože jsem vlastně studovala vysokou školu, bydlela sama a místo do školy jsem chodila neustále po brigádách, abych na to všechno vydělala. Není snad práce, kterou bych nezkusila.
Končila jsem tak, že jsem chodila i na 48h šichty a měsíčně byla i 360h v práci. Byl to masakr! Ve škole jsem byla třeba 5x za semestr, ve 3h ráno chodila na švihadlo do zhasnuté tělocvičny, protože jsem byla tak přetažená, že jsem nemohla ani spát. I tak jsem vystudovala s červeným diplomem na Inženýra, byla na doktorském studiu a procestovala kus světa.
Kdyby byla možnost, změnila bys v minulosti něco v tvé kariéře?
Jsem starší, snad i chytřejší... Změnila bych toho dost, ale vzhledem k tomu, že je to minulost a změnit nejde, nemá smysl se tím zabývat.
Ráda cestuješ, kde jsi všude byla a kde se ti líbilo nejvíc?
Tak Evropu nepočítám skoro za cestování, takže tu nebudu ani jmenovat. V Evropě všechno funguje tak nějak podobně jako v ČR a to mě nijak nebere. Já miluju Asii, kde jsem byla x krát. Nejdelší doba byla půl roku, což vzhledem k zážitkům a zkušenostem považuji za nejlepšího půl roku mého života. Byla jsem x krát v Číně, Thaisku, Emirátech, Rusku, v USA... V Japonsku, Kambodži, Laosu, Vietnamu, Malajsii, Indonesii, Bahrainu, Uzbekistanu, na Sri Lance... a tak...
Nejde ani říct, kde se mi líbilo nejvíc.. Bali a ostrůvky kolem jsou pěkné, Čína je úchvatná, Vietnam neskutečný... Prostě Asie!
Jsi v CZ šťastná? Co se Ti tady líbí a proč tu vlastně jsi? Ve světě jsou daleko lepší možnosti…
Šťastná... Jak se to vezme...
Trošku se možná vyhnu odpovědi... V ČR nesnáším zimu. Já ji vážně nedávám. Kdyby bylo pořád jen léto, rozhodně bych tu byla šťastnější. Co se mi tu líbí? Asi to, že tady mám to nejcennější a to je moje rodina. Pak to, že lidé v ČR jsou svobodní a životní úroveň je tu dobrá. Pro ty, co by mi chtěli oponovat... Po půl roce v Asii člověk přehodnotí spoustu věcí a opravdu, životní úroveň v ČR je dobrá.
Proč tu jsem? Asi proto, že jsem ještě nevybrala to nej místo, kam bych se odstěhovala a proto, že se mi nechce se odstěhovat sama...
Jak trávíš volný čas?
Tak jak jsi zmínil, ráda cestuju... Mám ráda jídlo, takže restaurace, to je mé hobby. Když mám čas, jedu ráda za rodinou na Moravu. Spoustu času trávím taky přemýšlením. Jsem trošku "pošuk" asi.
Chystáš se ještě na nějaký zápas?
Aktuálně se nechystám na žádnou soutěž. Ne, že bych se nechtěla prát, ale jen proto, že už se mi to nechce platit. Každý větší turnaj v zahraničí jsou většinou desetitisíce a kromě toho požitku z toho stejně nic není... A já už byla na tolika turnajích, že jen pro ten pocit se mi to nevyplatí. Takže samozřejmě trénuju, ale trénuju si pro radost. Jestli někdy přijde nějaká zajímavá nabídka, sponzor... Tak ráda pojedu, poletím... Ale teď nic neplánuju.
Kde je možnost Tě potkat a zatrénovat si s Tebou?
Tak já nechodím vůbec nikam na veřejné tréninky. Trénuju jen s mým trenérem, protože to mi vyhovuje, takže jediná možnost, jak si se mnou zatrénovat je na soukromých hodinách nebo na trénincích, které vedu úterý a čtvrtek od 17h v Tiger gymu na Lukách.
Máš nějakou radu pro začínající bojovníky?
Asi jen to, ať dělají, co je baví a ať z toho mají hlavně radost.
Marpo vs. Rytmus
Tak upřímně??? Mě tento duel vůbec nezajímá. Ze sportovního hlediska si myslím, že je x zápasníků, co dřou, co mají výsledky a co by si takový zápas zasloužili mnohem víc. Ale zase je třeba si říct, že galavečery se nedělají pro něčí krásné oči, ale pro prachy. A pokud tenhle duel přitáhne víc diváků, tudíž víc peněz pro pořadatele, proč ne. Je to jejich věc, jejich akce... Ať si tam dají, koho chtějí. Úplně stejně bych odpověděla na zápas Grznár vs někdo... Je mi to úplně šumák.
Chcete si s Míšou zatrénovat? Navštivte Tiger gym v Praze.
Adresa: Mukařovského 1985/5, 155 00 Praha 13-Stodůlky
Kdy? Každé úterý a čtvrtek od 17 hodin.
