Praskajícím ohněm vyhřátá světnice na vesnici a vůně čerstvého chleba prozrazují, že život v souladu s přírodou má stále své kouzlo. Jiří Procházka tak trochu touží vrátit čas – jeho recept na dobrý výkon prý tkví v kvalitních surovinách přímo od farmářů, daleko od korporátních pásů.
Když se Jirkovi Procházkovi zachce salátu, naježí se mu chlupy na krku při pomyšlení na zelenou hmotu z plastového sáčku, která se pyšní nápisem „čerstvé listy“. Český samuraj se totiž netají mírným odporem k uniformnímu jídlu ze super a hypermarketů, jež podle něj už připomíná spíš barevnou, mdlou hmotu bez chuti a bez duše. Procházka má k výživě naprosto nekompromisní postoj.
„Dnešní salát? Jen barevná ozdoba, která s původní zeleninou nemá nic společného,“ konstatoval Procházka v rozhovoru pro BrainMarker, když vysvětloval, proč raději vkládá důvěru do domácích farem.
Když supermarket nestačí aneb Proč chuť mizí
Procházka si sám dobře uvědomuje, že žijeme v době, kdy časové úspory a pohodlí často vítězí nad kvalitou. Jenže k vrcholovému sportu patří i odhodlání dělat věci jinak a lépe. Jeho recept na dobrou fyzickou kondici tedy stojí na několika principech:
- Lokální suroviny: Místo dovážených polotovarů s pochybnými éčky raději čerstvou zeleninu z nedalekého statku.
- Kvalitní maso z farem: Vyhne se tak velkochovům, kde sice zvířatům narostou svaly rychle, ale často na úkor chuti a výživné hodnoty.
- Pečivo podle vlastního gusta: „Za mlynářem pro mouku a doma si upeču svůj vlastní chléb,“ dodává Procházka, který evidentně nenechává nic náhodě.
Vejce od babičky vs. Velkochovy
Se smíchem také vzpomíná, že „když babička daruje domácí vajíčka, je jako v nebi“. Vejce od slepic, které se volně pohybují, údajně chutnají o mnoho lépe než ta z velkofarem. Nejedná se tu ale jen o chuť – Jirka tvrdí, že čerstvé potraviny mají lepší složení živin a tělo je lépe vstřebává.
Není divu, že se mu občas zasteskne po vesnicích, kde je všechno na dosah a kde si lze domluvit s chovateli maso, sýry nebo ovoce bez složitých certifikátů a průmyslových náhražek.
Suplementy jako nutné zlo?
Procházka nicméně připouští, že v profesionálním sportu prostě nejde vždycky všechno po staru. Zvláště když máte za den dva náročné tréninky, při kterých vám z těla mizí klidně i šest kilo tekutin a minerálů.
„To se prostě nedá ujíst, takže nějaké suplementy zařadit musím,“ vysvětluje.
Rozhodně se ale vymezuje proti bezhlavému polykání všeho, co nese lákavý nápis „doplněk stravy“. Jako nejdůležitější zmínil minerály, hlavně hořčík, který je pro regeneraci klíčový. Protein taky používá, ale šetrně, a jen pokud nestíhá běžné jídlo.
Cesta samuraje: Žádná sezona v dohledu, studium v popředí
Ačkoliv momentálně nemá Procházka v kalendáři vypsaný zápas, neznamená to, že by polevil. Místo přípravy na soupeře se totiž chystá obstát ve zkouškách na univerzitě, kde by chtěl letos úspěšně dokončit své studium.
„Teď mám víc prostoru pro soustředění na školu i na to, jak vylepšit svůj životní styl. Pomáhá mi to líp pochopit, co můžu ještě zlepšit – i co se jídla týče,“ tvrdí český samuraj.
A tak je docela možné, že až se zase postaví do oktagonu, bude nejen vyzbrojen tvrdším kopem, ale také dokonalejším gastro-know-how. Ostatně, Procházkovy rady platí i pro nás ostatní. Když bude jídlo pocházet od lidí, kteří ho připravují s láskou, a budete znát jeho původ, možná nevyhrajete titul mistra světa v MMA, ale rozhodně uděláte krok k lepšímu pocitu a zdraví.
Zdroj: BrainMarker