Ještě před pár týdny o něm slyšel jen málokdo. Teď? Každý, kdo sleduje Oktagon, už ví, kdo je Daniel Ligocki. Český bojovník si během 14 dní připsal dvě suverénní výhry a soupeři padali, jako by se ocitli v nějakém hororu.
Z neznámého bojovníka postrachem soupeřů
Pokud byste na začátku února někomu řekli jméno Daniel Ligocki, asi by jen pokrčil rameny. Ne proto, že by nebyl dobrý, ale prostě ještě neměl jméno. To se ale změnilo. Dva zápasy. Dva hrozně rychlé konce. Dva důkazy, že v Oktagonu roste nový zabiják.
První zastávka? OKTAGON 67 v Třinci. Ligocki debutoval proti mnohem zkušenějšímu Dominicu Schoberovi, který měl na kontě už 27 zápasů. Měla to být lekce pro nováčka. Jenže lekci nakonec dostal Schober.
A ukázal to ve velkém stylu. Vzal rakouského veterána pod palbu, tvrdé údery létaly ze všech stran a zápas skončil dřív, než se soupeř stihl pořádně rozkoukat – 3 minuty a 29 sekund a bylo vymalováno.
Druhá šance? Vzal ji bez váhání
Když vyhrajete, obvykle si chcete odpočinout. Jenže Ligocki je jiný materiál. Po výhře se okamžitě ptal: „Kdy můžu znovu do akce?“ A odpověď přišla překvapivě rychle.
O 14 dní později ve Stuttgartu se objevila šance zachránit duel, který vypadl z karty. Ligocki neváhal ani sekundu.
A teď to mělo ještě sladší příchuť – Německo totiž dobře zná. Čtyři roky žil v Düsseldorfu, takže návrat na německou půdu měl tak trochu domácí atmosféru. Jenomže tahle domácí atmosféra znamenala jen jedno – že si jde pro další skalp.
Když lovec nečeká, až kořist zaútočí
Erik Lorenz měl být další překážkou. Měl být těžší soupeř, měl být tvrdší. Jenže problém byl v jedné zásadní věci – Ligocki nečekal, až ho Lorenz přitlačí ke kleci. Ligocki šel sám na lov.
Pravý hák z ústupu? Na bradu. Lorenz šel k zemi. Ještě se pokusil vstát, ale Ligocki mu tenhle luxus nedopřál.
- Tlak.
- Další rány.
- Soupeř se pokouší o takedown – špatný nápad.
- Ligocki bleskově reaguje a chytá d’arce choke.
Za 3 minuty a 5 sekund hotovo.
Dvě výhry, dva rychlé konce. Co bude dál?
Dva zápasy, dvě ukončení v 1. kole, jeden jasný vzkaz: České MMA má dalšího zabijáka, se kterým se musí počítat.
Nejde jen o to, že Ligocki vyhrává. Jde o to, jak vyhrává. Tvrdě, nekompromisně, bez zaváhání. A přesně takoví bojovníci táhnou.