Někdy člověk vyhraje, podruhé zase prohraje. Pokaždé je ale však důležité, aby tento případný neúspěch nikoho z nás nevyvedl z naší cesty.
Ačkoliv Miloš Petrášek pár chvil po druhé prohře s Jeremym Kimballem jevil jisté známky zklamání, ve vzduchu byla cítit naděje, která by se mohla nést na vlně lepších zítřků. „Prohrál jsem, ale cítím, že v porovnání s prvním zápasem mohu být spokojený a zároveň připravený jít dál,“ prohlásil v reakci na bodovou prohru, která sice vzešla z tříkolové bitvy plné emocí, avšak neměla by ho zastavit z této dlouhé cesty. Každým zápasem se člověk učí.
„Je škoda, že se to na ten druhý pokus nepovedlo, přesto bych rád poděkoval celé Ostravě, která mi fandila a držela mi palce. Na takový zážitek nikdy nezapomenu,“ poděkoval neustále povzbuzujícímu publiku, přičemž nezapomněl ani na soupeře. „Jeremy, děkuju ti za zápas. Slíbil jsi mi odvetu a svůj slib jsi dodržel, čehož si cením. Byla to skvělá bitva,“ uznával Meloun kvality soupeře, se kterým se pod hlavičkou Oktagonu budeme vídat o něco častěji.
Přijímat porážky nebývá nikdy lehké, zejména jedná-li se o klíčové duely, jež vás mohou rychle posunout na vrchol, ovšem jak už tomu bývá zvykem, každý si z nějakého neúspěchu něco odnese. První zápas proti Kimballovi Petráškovi příliš neukázal, nicméně druhý už byl mnohem vyrovnanější a ve třetím bychom se třeba dočkali i lepšího výsledku. Kdoví, co nám přinese budoucnost, možná to jednoho dne vyjde.
