Bojové sporty nejsou pro každého. Kdo je dělá, musí počítat s tím, že tím riskuje své zdraví. Na jeden takový extra bolestivý moment dodnes nerad vzpomíná současný šampion polotěžké váhy UFC. Bojová umění jsou kolikrát spojena s emocemi. Ať už se jedná o smutek nebo radost, všemu předchází tvrdá dřina a kolikrát i bolestivá zranění, jichž se můžeme dočkat jak na tréninku, tak i během zápasu.
Jan Blachowicz za svou kariéru zažil snad vše, co jen zažít lze. Trápila ho zranění, poznal hořkost porážky, pocítil strach o svou budoucnost, ale také se mohl radovat z vítězství a později i titulu. Poznal také, jaké to je, když vyjdete ze zápasu zcela fit a když vás naopak nějaké zranění limituje natolik, že máte co dělat, abyste svůj fight vůbec dokončili.
Nejvíce bolestivá zkušenost, na kterou polský šampion poukazuje, se ovšem netýká žádné fraktury kosti či přetrženého vazu. Jan zmiňuje, že člověk může zažít i nečekaně větší muka.
„Pokud se zaměřím na svou kariéru více dozadu, spároval jsem se zrovna s jedním mým známým v Rybniku. On mě trefil čistým kopem přímo do varlat. Tohle byla opravdu ta největší bolest, kterou jsem kdy zažil. Více jak třicet minut jsem se potom nemohl postavit na nohy,“ prozradil Blachowicz.
Ne nadarmo je útok na choulostivé partie považován za jeden ze základních bodů sebeobrany. I takový ostřílený bijec, jako je Jan Blachowicz, byl jednou ranou do slabin odstaven na více než půl hodiny. Dobré pro něho ovšem je, že se z toho dokázal vzpamatovat a všechny orgány mu i nadále normálně fungovaly. Loni v prosinci například přivítal na světě svého prvního potomka.
