Před několika lety nemohla být o rovnocenném souboji absolutně řeč. UFC válcovalo ostatní MMA organizace rozdílem několika tříd a Bellator si hledal své soupeře spíš v evropském KSW nebo asijském ONE Championship.Poslední roky ovšem znamenají změnu v zavedených pořádcích. Smíšená bojová umění jsou stále více v hlavním proudu zájmu, fanouškovská základna se rozrůstá a jednotlivý bojovníci se dostávají pod drobnohled, kde je zkoumán jejich profesionální a soukromý život.
Největší dva zaměstnavatelé v současném MMA světě vyznávají poslední roky velmi rozdílnou politiku při nasazování borců do titulových zápasů. Sportovní stránka je v poslední době v souvislosti s UFC věčným tématem. Velké množství dočasných titulů a celkové nerespektování žebříčkového postavení vedlo k vlně kritiky a následně odlivu mnoha špičkových bojovníků i v tom nejlepším zápasnickém věku.
Dříve se tento přechod týkal pouze borců za zenitem s potřebou vydělat si na sportovní důchod. UFC bylo vnímáno jako absolutní sportovní strop a pro možnost zápasit o nejcennější ze všech titulů bylo ochotno mnoho bojovníků oželet peníze a občas jisté nestandartní tahy vedení organizace reprezentované Whitem.
Další tah, který
UFC v posledních letech na oblíbenosti u jejich bojovníků nepřidal, bylo uzavření kolektivní smlouvy se společností Reebok. Nemožnost propagace vlastních sponzorů a uzavírání individuálních smluv s ostatními výrobci sportovního oblečení znamení pro mnoho z nich velké finanční ztráty.
Příkladem je v poslední době Rory "Red King" MacDonald. Ten v pouhých 27 letech (z pozice v top 5 welterové váhy) z UFC odešel za lepším. Vzhledem k tomu, že jeho poslední honorář v UFC byl 59tis. US plus sponzorský příspěvek od Reeboku 15tis. a první výplata v Bellatoru 400tis., nedá se očekávat, že by toho kroku příliš litoval.
Další benefit nového kontraktu je možnost zápasit na akcích japonského Rizinu. Bellator celkově přebral postupy i systém turnajů, které UFC používalo ve svých dětských letech a drželo se jej až do UFC Ultimate Brazil v roce 1998. To je model 8 bojovníků v každé váze, kdy během tří měsíců proběhne selekce ve čtvrtfinále, semifinále a finále. Nasazení do boje o titul je tím jasně dané a nerozhoduje o něm tolik jako v UFC oblíbenost jednotlivých borců ani atraktivita jejich stylu.
Dále je v UFC velký problém v nečinnosti úřadujících šampionů, o čemž by mohl dlouho vyprávět například Tony Ferguson, který se svého titulového zápasu
s Conorem McGregorem možná nikdy nedočká a musí věřit tomu, že jeho bitva s Khabibem Nurmagomedovem nebude o prozatimní, ale o plnohodnotný pás.
Toto jsou ve zkratce největší problémy současného UFC a před časem téměř kacířská myšlenka o vyrovnanosti obou organizací začíná nabírat o něco konkrétnější kontury. Uvidíme, které opravdu velké jméno neodolá lasu stále agresivněji vyjednávajícího vedení Bellatoru a co to rozpoutá za bouři z druhé strany.
